Warning: Creating default object from empty value in /DISK2/WWW/navychod.cz/www/visual-php-core/professional_1_7_9_732/opt/table.class.php(2) : eval()'d code(1) : eval()'d code(1) : eval()'d code on line 1 Navýchod.cz - Navýchod - Nesebăr – dějiny a kulturní odkaz bulharského města
/bannery/1-2018.png./bannery/1-2018.png
/images/banner/banner_horni_2-new.jpg./images/banner/banner_horni_2-new.jpg
Právě si prohlížíte číslo 1/2010


Nesebăr – dějiny a kulturní odkaz bulharského města


Milan Hes


Nesebăr je známým bulharským černomořským městem a letoviskem, které bylo v prosinci 1983 pro svůj zachovalý urbanistický ráz a malebnou architekturu zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví památek UNESCO. Nový Nesebăr je domovem několika tisíc místních obyvatel i místem, kde najdeme moderní hotely pro turisty z celého světa. Staré město má však atmosféru o poznání odlišnou. Pojďme se krátce podívat na to, jaká byla minulost „černomořské perly“, jejíž půvab se snažili ve svém díle zachytit mnozí spisovatelé i malíři.



Doba thrácká

Starý Nesebăr se nachází na nevelkém skalnatém poloostrově, který je spojen s pevninou úzkou hrází, dlouhou 400 metrů. Na této hrázi pozornost každého návštěvníka upoutá dřevěný větrný mlýn. Než město získalo dnešní podobu, prošlo spletitou historií, na jejímž počátku byli Thrákové.

Osadu zde založili již na konci 1. tisíciletí před naším letopočtem a nazvali ji Mesembria. O původním jménu města se ve svém sedmnáctidílném legendárním díle Geografika zmiňuje již slavný antický zeměpisec a filosof Strabón z Amaseie: „Daleko leží Mesembria, megarská kolonie, která se dříve jmenovala Melsambria…“. Stoicky založený geograf ve své práci uvádí ještě prapůvodní jméno města jako „město Melsy“, kdy slůvko „bria“ označovalo thrácký pojem „město“. Thrácké pojmenování dnešního Nesebăru nepřevzali později pouze Řekové, ale po nich v úctě k zakladatelům označovali místo shodně i staří Římané. Na jedné z mnoha dochovaných náhrobních desek se tak můžeme dočíst například i o Římance Julii, jejíž vlast je připomínána slovy: „Mesembria, moje vlast Melsa…“.


Thrácká kultura na pobřeží Černého moře dosáhla největšího rozmachu mezi 8. až 6. stoletím před naším letopočtem. Thrákové se věnovali zemědělství i řemeslům. Ovládali složité techniky metalurgie, kvalitně zpracovávali železo, bronz, stříbro i zlato. V nesebărském Archeologickém muzeu je dodnes thrácké osídlení připomínáno velkým množstvím exponátů, mezi nimiž pozornost upoutají především ukázky typické šedočerné bohatě zdobené keramiky, thráckých mincí či zlatých dovedně vyrobených šperků. Poměrně málo informací však máme o duchovním životě starých Thráků. Vedle klasického polyteismu snad uctívali kult boha Slunce, pravděpodobně věřili v posmrtný život a podle antické tradice byli skvělými hudebníky. Ostatně legendy vyprávějí, že mýtický pěvec Orfeus měl být původem také Thrák. 

Pod vlivem Řeků

V 6. století před naším letopočtem se staly přímořské oblasti dnešního Bulharska místem, kam rovněž směřovala velká řecká kolonizace. Především z důvodu relativního přelidnění v mateřském Řecku hledali tamější obyvatelé nová místa, kde by se mohli věnovat zemědělství a začít tak nový život. Řada dnes existujících bulharských měst se může pyšnit tím, že má minulost dávných řeckých osad. Památku na antickou kulturu tak nacházíme například v městech Kaliakra (Tirizis), Balčik (Dionýsopolis), Varna (Odéssos), Pomorie (Anchialos), Sozopol (Apollónia) či Achtopol (Agathopolis).

Výjimkou nebyl ani dnešní Nesebăr. Ten osídlili na konci 6. století před naším letopočtem Megařané a vytvořili zde fungující městský stát (polis) řeckého typu. Antická Mesembria se brzy stala významným přístavem a obchodním centrem s čilými vazbami na důležité státy řecké civilizace. Ostatně dodnes obchodní kontakty dokládají četné nálezy importované keramiky i dalšího zboží. Naopak v řadě vzdálených polis se našly bronzové a zlaté mince, které byly v Nesebăru raženy. Na nejvíce rozšířených mincích, které odtud pocházely, je vyobrazen znak Mesembrie - korintská přilba se štětinami (hřívou) a na obrácené straně mince pak vyobrazení kola se slunečními paprsky a počátečními písmeny „Mesa“.

Z periferie do centra říše

Roku 146 před naším letopočtem byl Římany dobyt Korint a Řecko se stalo pouhou provincií Římské říše. Bylo jen otázkou času, kdy se pod nadvládu mocného souseda dostanou i černomořské polis. Mesembria pod vliv Říma upadla na počátku sedmdesátých let prvního století před naším letopočtem. Dále však požívala některých starobylých privilegií. Formálně spadala do provincie Moesia.

Ačkoliv pobřeží Černého moře představovalo spíše periferii římské moci, římský vliv nad územím dnešního Bulharska přinesl pro tehdejší obyvatele mnoho pozitivního. Římané modernizovali existující města a spojovali je novými silnicemi, které se mnohdy staly vzorem pro budování komunikací ještě v 19. a 20. století.

Pro kulturní a politický vývoj však mělo obrovský význam přenesení hlavního města říše z Říma na východ. Roku 330 císař Konstantin založil na místě staré osady Byzantion nové město Konstantinopol. Mesembria se tak ocitla v „těsném“ sousedství centra mocného státu. Z příhraniční oblasti se tak rázem stal téměř střed. Hospodářský a strategický význam dnešního Nesebăru významně vzrostl.

Po smrti císaře Theodosia (395), kdy se říše rozpadla na západní a východní část, se Mesembria stala jedním z opěrných bodů východní Byzantské říše. Město postupně získalo mohutné opevnění i velké množství církevních staveb, které můžeme obdivovat dodnes. Právě díky této výstavbě se někdy o starém Nesebăru mluví jako o „Perle na koruně ortodoxního křesťanství“ nebo je používán celkem výstižný příměr a můžeme tak slyšet o „bulharské Ravenně“.

Z Bulharska do Turecka a zpět

Po vzniku prvního bulharského státu v 7. století se ještě zvýšila úloha mesembrijské pevnosti. Stala se důležitým byzantským opěrným bodem proti nebezpečnému sousedu. Například v roce 765 směřovaly z příkazu císaře Konstantina V. do přístavu lodě plné válečníků, kteří se měli v Mesembrii zformovat a vydat na tažení proti bulharskému vojsku. Ovšem již v roce 811 bulharský chán Krum byzantskou armádu rozprášil. Dokonce padl i císař Nikefor I., z jehož lebky si prý Krum nechal zhotovit pohár. Hned následujícího roku vpadl Krum hlouběji na území Byzance a obsadil a částečně pobořil také Mesembrii, která se tímto stala součástí bulharského státu.


S trochou zjednodušení se dá říci, že pro Mesembrii začalo období, kdy se o vládu nad městem a regionem přetahovala bulharská říše s říší byzantskou. Obě země však podcenily turecké nebezpečí, které na Balkánský poloostrov směřovalo ze sousedního kontinentu.

Již roku 1359 osmanští Turci poprvé oblehli Cařihrad a byzantský císař Jan V. v zoufalství objížděl evropské dvory a prosil panovníky o pomoc. Zajímavostí je, že tato událost zasáhla významně i do dějin středověkého Nesebăru. Janu V. přispěchal na pomoc jeho bratranec, savojský hrabě Amadeus VI., který během své výpravy útočil i na černomořská města. Většinou se přístavy rychle vzdaly, ale Nesebăr zbraně nesložil. Nakonec byl dobyt a po jednáních mezi byzantským císařem a bulharským carem Ivanem Alexandrem připadl Byzanci.

Moc druhého bulharského státu postupně slábla a roku 1396 se jeho území stalo součástí Osmanské říše. Nesebăru bylo dáno prožít ještě několik desetiletí v Byzantské říši. V únoru 1453, tři měsíce před pádem Konstantinopole, dobyli město Turci. Nesebăr začal ekonomicky upadat, ale urbanistickému a architektonickému dědictví tento stav paradoxně prospěl. Jako by město zůstalo zčásti zakonzervováno v dobách středověku. Navíc se od 19. století ve městě začaly objevovat typické černomořské domky se zděným (kamenným) přízemím a dřevěným patrem, které dodnes spoluvytvářejí jedinečnou atmosféru místa.

Během rusko-turecké války v letech 1828-29 bylo město načas obsazeno ruskými vojsky. Po osvobození Bulharska z osmanské nadvlády v roce 1878 se Nesebăr ocitl na území autonomní provincie Východní Rumelie, která se sloučila s Bulharským knížectvím až v letech 1885-86. Starobylý Nesebăr se tak stal součástí Bulharska.  

Na prohlídce historického Nesebăru

Dnes se do starého Nesebăru vchází mezi ruinami pevnosti, za kterými leží malý archeologický park, jenž sousedí se shodně nazvaným muzeem. Pokud zrovna neprocházíte městem brzy ráno, pak již ulicemi proudí zástupy lidí. Kam jen oko dohlédne, všude je spousta krámků, kaváren, restaurací a stánků s nejrůznějšími suvenýry. Více by však naši pozornost měly upoutat typické dřevěné domky a zachovalé antické či církevní památky. Právě v jednom z černomořských domků, pro které je charakteristická kombinace zděného (kamenného) přízemí s dřevěným patrem, se nachází Etnografické muzeum (na ulici Mesembria č. 31), v kterém lze obdivovat tradice místních obyvatel z 19. a počátku 20. století. Procházíte zde kolem pestrých krojů, řemeslných výrobků i dokladů lidového umění. Možná při prohlídce i trochu zalitujete, že dnes je městečko během turistické sezóny plné nakupujících turistů ze všech koutů světa a že je možná až příliš obtížné soustředit se na krásu architektury a starých interiérů.


Vraťme se však k tomu, proč je někdy Nesebăr označován za „bulharskou Ravennu“. Důvodem je velké množství architektonicky cenných církevních staveb z času středověku.   Z významnějších náboženských stavebních památek určitě stojí za pozornost kostel Jana Křtitele (Joan Krăstitel) na ulici Mitropolitska, který slouží jako pobočka místního Archeologického muzea. Rozhodně při své cestě městem nepřehlédnete kostel Všemohoucího Krista (Christos Pantokrator) na „hlavní“ ulici Mesembria, jenž je hlavním nesebărským chrámem a již více než 700 let okouzluje svou bohatě zdobenou fasádou s glazovaným keramickým vlysem, oblouky a štíty. Na návrší nad přístavem lze kromě romantického výhledu na moře zaměřit svou pozornost na další skvost místní církevní architektury. Jedná se kostel sv. Jana Aliturgeta, který je sice polorozbořený, ale zato největší ve městě. Na ulici cara Simeona upoutá pozornost všímavějších návštěvníků kostel sv. Stefana. Ten se může v interiéru pochlubit hodnotnou renesanční výmalbou. K zastavení a prohlídce lze rovněž doporučit baziliku sv. Sofie neboli Starý metropolitní kostel (Starata Mitropolia), ke kterému snadno najdete cestu od již zmiňovaného kostela Christos Pantokrator. Nachází se totiž na stejné ulici jen o pár desítek metrů dále směrem od vstupu do starého města. Bývalou velikost a význam metropolitního chrámu (dnes již polorozbořeného) připomínají monumentální dvoupatrové arkády.

Je takřka jisté, že v Nesebăru upoutají návštěvníka mnohá další místa, zákoutí či detaily, pro které je toto město tak hojně navštěvováno. S trochou nadsázky se dá říci, že starý Nesebăr připomíná malé bludiště, kterým můžete procházet stále znovu a znovu a vždy najít něco zajímavého z atmosféry starých časů. Jen si to chce přivstat a vyhnout se tak tisícihlavému davu rekreantů, výletníků a cestovatelů, kteří se svými fotoaparáty s každým novým dnem turistické sezóny tuto „černomořskou perlu“ dobývají.

Autor je doktorandem Ústavu českých dějin FF UK a středoškolským profesorem 

Foto: autor





e-mail: zc.dohcyvan@eckader copyright 2011 Navýchod